Názorové rozpory

Když se zajímám o názory ostatních, cítím, jak už se na ně (na nějaké úrovni vědomí) navazuji. Pokud názory druhých pouze pozoruji, jsem tam sama za sebe. Sami určitě dobře víte, že role pozorovatele je velmi užitečná, zvlášť v některých situacích.

Můžeme si to přirovnat k nákupu v nějakém obchůdku. Když přijdeme dovnitř a hned ve dveřích řekneme, že máme o nějakou věc zájem (a teprve potom si ji začneme prohlížet), prodavač se hned chytne. Může nám začít danou věc vychvalovat, předkládat různé informace a někdy vznikne až tlak, abychom si zboží koupili. A může se stát, že už pak pomalu nevíme, co jsme chtěli.

Pokud však řekneme, že si nejprve chceme prohlédnout, co se v obchodě nabízí, pak prodavač bude zřejmě stát opodál a poskytne nám prostor k našemu rozhodnutí a případně následného vyjádření zájmu.

Příklad jsem schválně dala hmatatelný že života, my však svůj záměr zájmu/pozorování posíláme na energetické úrovni i beze slov.

Můžete sami vyzkoušet, jak se názorový rozpor promění, když se budete zajímat o názory druhých a když je budete pozorovat. Svůj zájem můžete po chvíli pozorování samozřejmě kdykoli vyslat. Sledujte v životě, jaký z toho máte pocit, když tomu (ne)předcházelo pozorování. 

Není důležité, jakými slovy se zeptáte, otázka může v obou případech zaznít "Co si o tomto myslíš?". Důležitý je záměr, s jakým otázku pokládáme, jestli tam cítíme už zájem nebo se chceme jen podívat.

Stejně tak působí "Tvůj názor odmítám, aniž bych se na něj podíval". V našem případě by prodavač nebyl nadšený, kdybyste mu hned ve dveřích řekni "Nevím, co tu máte, ale je to strašné". Až pak někdy budete mít zájem o jeho zboží, asi už společnou řeč nenavážete.

Pozorovat více svět a lidi a méně bezmyšlenkovitě reagovat je velmi příjemné a osvobozující pro všechny.